Vídeň (1.5.2005 a 23.2.2007)

25. února 2007 v 21:18 | zh |  Města cizácká
Vídeň je metropolí Rakouska (rozloha 415 km2, 1,6 mil. obyvatel - 2005). Cesta z Prahy vede přes Brno a Mikulov a trvá asi 4 hodiny autem, busem či vlakem asi o 1 až 2 hodiny déle.
Pokud se o Vídni řekne, že je kulturním centrem, je to pravda více než stoprocentní. University, knihovny, galerie, divadla, operní scény a muzea - na tom si Vídeň zakládá. Množství parků z ní dělá také jedno z nejzelenějších velkoměst. Vídeň je krásné město s množstvím památek, ale ve srovnání s Prahou jí ubližuje příliš rovný terén. Zvlněná Praha dokáže své architektonické poklady lépe vystavit, ve Vídni je jeden zastíněn druhým.
Vídeň je německy Wien, rusky Вена a snad právě pro záměnu V a B z azbuky jí Srbové, Chorvati a Bosňané nazývají Beč, Maďaři Bécs. Slovinci jí říkají prostě Dunaj, podle řeky při níž leží. Vídeň je po staletí multikulturním městem, i dnes zde žije 20% cizinců. Ještě na počátku 20. století byla Vídeň druhým největším "českým" městem po Praze, neboť zde žilo až 150 tisíc lidí českého původu. Dnes je zde také silná komunita Turků a Kurdů, což je dějinný paradox vzhledem k historickému konstatování v souvislosti s osmanskou rozpínavostí "Turek se zastavil před Vídní" (1683). Tedy asi spíš pozastavil :-) Kebab se nabízí na každém rohu a přináší vůni Balkánu, který je z Vídně přece jen vzdálený méně, než z Prahy.
Na římské období upomíná pomník před Pavilonem secese
Název města byl odvozen z označení některého z keltských sídlišť. Buď od oppida Vedunia (Lesní potok) nebo od oppida Vindobona (Bílá zem či statek). Tak také nazývali svou zdejší hraniční pevnost Římané. S Vindobonou je spojeno i jméno císaře Marca Aurelia, který zde kolem r.180 zemřel. Pevnost s osadou vyvrátili Markomané, pak zde řádili Hunové, kmeny Germánů, Avarů, Slovanů i Franků.
V druhé polovině 10. století osud Vídně vzal do svých rukou rod Babenberků, který z ní učinil své sídlo. Po 150 letech je vytřídali Habsburkové a ti jí přebudovali v císařskou rezidenci a kulturní metropoli Evropy. Zlatou éru znamenalo panování Marie Terezie.V 19.století se stala i největším centrem vědy a průmyslu v Rakousko-Uhersku. Roku 1857 byly zbořeny městské hradby a namísto nich byl kolem historického centra zbudován výstavní bulvár Ringstrasse s reprezentativními veřejnými stavbami, paláci, náměstími a parky, památníky i kavárnami. Dnes po něm krouží také okružní tramvaje č.1 a 2.
Neue Burg - nejnovější část rozsáhlého Hofburgu z r.1900 (dnes Efezské muzeum, Muzeum lovu a zbraní, Sbírka starých hudebních nástrojů).
S nostalgií je dodnes vzpomínán konec c.k.monarchie spojený s postavou císaře Franze Josefa I. Císařskou slávu Vídně zničila první světová válka, její rozvoj za republiky pak nacistický anšlus Rakouska (1938). V důsledku toho byla na konci války Vídeň bombardována a zničena byla téměř čtvrtina domů. Vyhořel i Svatoštěpánský dóm. Až do roku 1955 byla spravována vítěznými mocnostmi.
František Josef I.
Říká se tomu vídeňská melanž (melange) - pestrobarevná směs vídeňské kávy, čokoládového sachr dortu (specialita stejnojmenného hotelu), lesku starosvětské monarchie, valčíků a plesů v opeře, skladatelů a jejich slavných oper i operetek, lipicánů, fiakrů, vídeňského porcelánu a umění, vídeňských párků, klobás a řízků... Takový je triviální a obligátní popis atmosféry města na "krásném modrém Dunaji", při němž ční obří ruské kolo z rozlehlého městského parku Prater.
Pravdou je, že navenek se Vídeň tak trochu snaží zastavit čas v dobách před rozpadem mocnářství. Tváří se chvílemi jako opuštěná milenka, která se nedokáže oprostit od sladkých vzpomínek na císařovu přízeň a zájem celé Evropy. Ve skutečnosti je však vyrovnanou a moderní dámou, ač byla vychována v strohém katolicismu (hlásí se k němu 50% Vídeňáků a všichni se zdraví Grüss Gott). Vídeň je klidnou a příjemnou společnicí a ač ráda vypráví o minulosti, žije současností. Je-li snad někdy rozjívená či dokonce neřestná, dobře to skrývá. Její Hundertwasser Haus (obytný komplex z r.1995 bořící všechny konvence) je jen krátkým nahlédnutím do výstřihu této důstojné dámy. A protože vím, že mi může ukázat mnohem víc, než jsem za své dvě návštěvy zahlédl, chtěl bych se s ní určitě ještě někdy setkat.
Panovnické sídlo Hofburg - původně hrad ze 13.století, postupně přestavovaný v přepychové sídlo.Tvoří ho celá řada budov, nádvoří, bran a parků. Odtud i nám 300 let vládli rakouští císaři. Dnes zde sídlí rakouský prezident, pořádají se tu kongresy a zejména jsou tu k vidění početné umělecké sbírky včetně panovnických a církevních klenotů.
Hofburg - vstup na malý Švýcarský dvůr, kde je klenotnice (Schatzkammer) uchovávající korunu císařů Svaté říše římské a korunu rakouských císařů, kterou si nechal na pražském dvoře zhotovit Rudolf II.
Kopule nad křídlem Hofburgu s císařskými apartmány (muzeum Sisi)
Albertina -největší obytný palác a největší vídeňský výstavní prostor na jižním cípu Hofburgu. (Založeno r.1776 vévodou Albertem Sasko-Těšínským)
Uměleckohistorické muzeum (Kunsthistorisches Museum, ,1891) Na náměstí Marie Terezie s mpozantním pomníkem sedící císařovny a vojevůdců na koních stojí naproti sobě dvě totožné budovy z r.1891 arch.Sempera a Hasenauera - Kunsthistorisches Museum, kde se ukrývá Rafaelova Madona v modrém a další světová díla. a naproti Naturhistorisches Museum.

Museumsquartier - místo na začátku Mariahilfer Strasse (vyhlášená obchodní třída), kde je Leopold Museum, Kunst Halle a Muzeum moderního umění. Před jejich budovami odpočívají na instalacích od architektů Popelky a Poduschky mladí lidé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | E-mail | Web | 5. dubna 2017 v 2:07 | Reagovat

Parky jsou super. Já třeba ráda chodím na Operngasse, které je v podstatě kousíček od Rakouské státní opery.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.