Lidice (28.9.2005)

10. dubna 2007 v 23:01 | zh |  Další místa
Barokní farní chrám uprostřed návsi vyvýšený nad okolní usedlosti, škola, rodinné domky zemědělců, horníků a hutníků kladenských průmyslových závodů... Běžná česká vesnice s názvem Lidice.
Pustá pláň, nepatrné základy budov, několik předmětů a obrázky - více z bývalých Lidic nezbylo.
V noci z 9. na 10. června 1942 byla vesnice vypálena a v příštích dnech zcela srovnána se zemí. Taková byla odplata německých pohlavárů za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Proč právě Lidice? Kladenské gestapo pojalo podezření o spojitosti atentátu s lidickou rodinou Horákových, jejichž syn byl příslušníkem čs.armády ve Velké Británii. Podezřelým byl přitom nejasný dopis, v němž se ženatý atentátník snaží ukončit vztah s Horákovou, zaměstnankyní slánské továrny. Přestože jakékoliv souvislosti s atentátem nebyly prokázány, brutální akt pomsty byl uskutečněn.
Z rozkazu K.H.Franka bylo na zahradě Horákova statku zastřeleno 173 mužů. Ženy a děti byly převezeny do kladenského gymnázia. Po třech dnech je od sebe odtrhli. Ženy byly poslány do koncentračního tábora Ravensbrück. Šestnáct dětí bylo vybráno k poněmčení. Ty až na jediné přežily. Ostatních 82 dětí bylo ve speciálně upravených autech otráveno výfukovými plyny cestou do polského tábora ve Chelmnu. Po tragédii se ještě těhotným lidickým ženám narodilo sedm dětí. Jen dvě přežily. Celou tragedii přežilo tedy jen 17 dětí ze 105.
Památník dětských obětí války vytvořila akademická sochařka Marie Uchytilová. Ti starší si pamatují její návrh na hnědou československou jednu korunu s ženou v pokleku. Na lidickém sousoší pracovala od roku 1969. Konečné realizace se však nedočkala. Celé rozsáhlé bronzové sousoší dokončil její manžel Jiří Václav Hampl se spolupracovníky v letech 1995-2000.
Lidice jsou navždy poznamenaným místem a nikdy tu asi nebude moc veselo. I všechny ty zdejší růže kvetou nějak smutně... A při pohledu na každou z fotografií těch bronzových dětí je mi úzko.


www.lidice-memorial.cz -oficiální stránky lidického památníku

"Všemi jazyky světa mlčí mé sochy, které dělám pro Vaše děti"
M.Uchytilová

Pracuji neustále. - Jsem sochař -
mám mnoho práce.......
Přijde-li kdokoliv - přeruším práci
protože to co mu mám říci
je stejně důležité
jako to co dělám
Všechno co dělám
dělám pro toho, kdo přichází....
Vítám jej přichází-li ze sousedství
Vítám jej přichází-li ze vzdálené země
Mnoho let je můj dům
domem otevřených dveří......
Mír visí na pavoučím vlákně
Musím všem mnoho říci !
Každý rozumí mé řeči -
moje sochy mlčí ve všech řečích světa
Dělám své sochy pro každého kdo přijde
jak nejlépe umím..........
Dělám své sochy pro každého komu se líbí
a pro každého komu se nelíbí
Dělám své sochy jak nejlépe umím
Všemi jazyky světa mlčí mé sochy
které dělám pro Vaše děti.........
Vstupujte lidé do mých otevřených dveří -
dokud jsou na světě otevřené dveře......
Slzy všech lidí jsou bez rozdílu pleti
k nerozeznání stejné.........
Dívejte se lidé na sochy mých dětí
životy všech dětí visí na pavoučím vlákně !!
Postůjte lidé a slyšte poselství
dětí zavražděných válkou !
A pospěšte říci ostatním
že všechno visí na pavoučím vlákně !!
Vím to ! Ale neumí dělat nic jiného
než sochy dětí - jak nejlépe umím.......
(Z básně "Dokud jsou na světě ještě otevřené dveře"
akademické sochařky Marie Uchytilové 1987)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kaja kaja | E-mail | Web | 4. května 2008 v 18:13 | Reagovat

ja bi sem tema detma nechtela bejt

2 kaja kaja | E-mail | Web | 4. května 2008 v 18:14 | Reagovat

je mi jich lito

3 sona sona | E-mail | 31. října 2008 v 9:10 | Reagovat

sochy sou uzasne...byla jsem tam a musim rict ze mlci tak ze i slepy a hluchy je pochopi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.