Václav Babinský (1796-1879) - nejslavnější český loupežník a polepšený hříšník

6. září 2008 v 12:36 | zh |  Osobnosti
Zeptáme-li se na nejslavnějšího loupežníka v Čechách, bude to po pohádkovém Rumcajsovi asi jistě Babinský. Legendami a zkazkami opředený zločinec, který se nakonec dal na cestu dobra.
Václav Babinský
Portrét podle legendy pořídila abatyše kláštera v Řepích, opatrovnice Babinského, za to, že ji v mládí uchránil před sňatkem s lichvářem.

Venca z Pokratic

Václav Babinský se narodil 20. srpna 1796 v Pokraticích u Litoměřic. Informace o rodinném zázemí se trochu rozcházejí. Otec byl snad prostým nádeníkem v zelinářských zahradách, snad celkem zámožným vesnickým zahradníkem a kovářem. Václava poslal na litoměřické gymnázium. Synek ale zřejmě nebyl právě studijní typ a školy brzy zanechal. Učil se pak u otce zahradničení. Jako devatenáctiletý mladík nastoupil vojenskou službu u dělostřelců. Sloužil nejprve v terezínském a poté pražském Welingtonově pluku. Po osmi letech vojančení se rozhodl dezertovat i s plukovní pokladnou. Vyprávěnky to zdůvodňují snahou pomoci nemocné matce jeho milované dívky, ale tomu uvěří málokdo. Vojenskému soudu se vyhnul úspěšným předstíráním šílenství, což mu přineslo hospitalizaci na psychiatrii, řádné propuštění z armády a nárok na lůžko a stravu v karlínské invalidovně. Rok se tu povaloval a pak vzal opět roha. Po nějaký čas se jen bezcílně toulal, až se v sedmadvaceti spolčil s podobnými kumpány a dal se na dráhu zločinu. Byl spíše zlodějíček, podvodník a příležitostný lupič, než romantický "strašný lesů pán" Máchovského typu, jak by rádi mnozí uvěřili. Nebýt brakové literatury 19.století ovlivněné Schillerovými Loupežníky, nikdo by dnes Vencu z Pokratic, jak byl též Babinský nazýván, za legendu asi ani nepovažoval.

Žádný Jánošík

"Všude tě chudí chválí, bohatí proklínají a zuří... Velký cíl si vytkl Babinský, obrovský, nemožný. Chtěl přispěti nouzi k pomoci, chtěl donutiti bohatství, aby buď dobrovolně, buď nevolně, nezaslouženou bídu zmírnilo; on samojediný chtěl obrovskou propast mezi chudobou a bohatstvím pouze svou vlastní malomocnou silou vyrovnati. Aby to provedl, sestoupil Babinský k nejhlubší opovrženosti: aby dobře činil, chopil se zlého..."

Babinský, vůdce loupežníků v českých lesích (1862)


Představa o loupežníkovi, který na úkor bohatých pomáhal chudým, dával za vyučenou nepoctivým lichvářům a vše, co činil, bylo vlastně jen reakcí na špatný řád světa, je bohužel pouze smyšlenkou. Babinský bral bohatým i chudým bez rozdílu. Přepadal statky na samotách, obíral pocestné a šermoval při tom dvěma banditkami. Potuloval se hlavně kolem Litoměřic, Terezína, Teplic, Děčína, Varnsdorfu, České Lípy, později s družkou Apolenou Hoffmanovou také kolem Mnichova Hradiště, Sobotky, Mladé Boleslavi, Brandýsa nad Labem, Mělníka i bližšího okolí Prahy. Kradl, loupil, jednou poškodil vůz, jednou kousl rychtáře do ruky, když mu přišel na zfalšované doklady, neboť Babinský se vydával také za Josefa Schmidta, Franze Malého a Antona Müllera. Mluvil česky a německy. Ač byl asi vůdčí postavou band, které kolem sebe soustřeďoval, držel se vždy v pozadí, svou pravou identitu skálopevně tajil a nechával jiné, aby se za něj vydávali. To byla živná půda pro legendy. Nikdo neznal Babinského tvář a zároveň se zdálo, že působí současně na různých místech země.
Zda Babinský také vraždil, a zabít měl prý každého, kdo ho ihned neposlechl, není zcela jisté. Obviněn byl ze tří vražd. Shledán vinným byl jen z jedné a i tu popřel. Zdá se ale, že má na svědomí mlynáře Antonína Heineho, kterého k smrti vylekal, když přepadl jeho mlýn a pláteníka Jana Blomberga, kterého oloupil a zřejmě zabil osmi bodnými ranami na cestě do Horní Kamenice (1833).
A kdo ví a kdo zná, co dnes patří k legendám
a co náleží k jeho kouskům hrdinským.
A kdo ví a kdo zná, co dnes už patří k legendám,
jak to doopravdy bylo s Babinským.
Nejdřív prý stal se vojákem Wellingtonova pluku,
jenže kdo by chtěl jít se za pány bít s odvahou.
A tak jednoho dne stal se z něho dezertér,
vzal dráhu s plnou plukovní pokladnou.
Všechny peníze pak dal jední chudí holce věnem,
sám se skrýval před šibenicí po lesích.
Málem odvyknul si, že volají ho jménem
na prvních výpravách loupežných.
Potom kolem sebe shromáždil svou tlupu
z chlapů mimo zákon s podobným osudem.
Mstitelé pašeráci a zabijáci věnovali se lupu
říkal: Kdo to za nás bude dělat, až my tu nebudem.
Brali bohatejm, koneckonců, chudej nic nemá,
v krásnejch kočárech v truhlách je zlata dost a dost.
Jenže spravedlivost není slepá, je i němá,
a kdo má v rukou kvér, má pravdu má cnost.
(Zdeněk Rytíř, 1986)

Za co soudit Babinského

Byl opakovaně zatýkán, vyslýchán a držen ve vazbě. Vše pokaždé popřel, nikdo mu nic nedokázal a z vězení dokázal vždy směle zmizet vylámáním mříží a skoky z velkých výšek. Po vraždě pláteníka utekl do Polska, kde se i oženil. A nebýt toho, že ho to táhlo zpět domů, asi by ho nikdy nechytili.
Možná ho zradili kumpáni, možná milenka Apolena, možná si jen nedal pozor. Každopádně byl definitivně zatčen v roce 1840. Žalován byl z dvanácti zločinů, ale nakonec byl pro nedostatek důkazů odsouzen jen za polovinu z nich. V době vynesení rozsudku bylo Babinskému 44 let a dvacetiletý žalář na Špilberku se tak měl rovnat trestu smrti (píše se rok 1841). Jeho milenka Apolena stižená tuberou zemřela ve vězení už 15 dní od rozsudku. Babinský ovšem přežil a přijal druhou životní výzvu.
Nic jiného mu koneckonců ani nezbývalo. Zjistil, že ze Špilberku úniku není. Zpočátku býval spoután na rukou i na nohou a nemohl se bránit ani obtížnému hmyzu. Ještě na sklonku života na to vzpomínal se slzami v očích. Stal se nakonec zbožným člověkem, který růženec neodložil. Ve vězení působil jako svědomitý ošetřovatel nemocných a jako zkušený muž byl i dobrým rádcem a přítelem. Vězeňský kaplan se nad ním rozplýval a vymohl mu nejedno privilegium.
Roky jdou, roky jdou taky já se v tom už vezu,
jdou roky jdou a mě maj tu na řetězu
jdou roky jdou a já znám jen dveře vězeňský.
Roky jdou, roky jdou kolik já měl toho v merku,
jdou roky jdou ale já jsem na Špilberku,
jdou roky jdou a já znám jen stěny vězeňský.
Když sme krajem táhli ještě léto předloňský,
pokaždé někdo jiný z nás se představil: Babinský.
Takže nikdo neznal jeho tvář a když nás lapil oddíl vojenský
dva roky nikdo nevěděl který z nás je ten Babinský.
Zapřel i vlastní mámu a výmluvy měl dětinský.
Říkal: "Co jsem živ já neslyšel Babinský..."
Jenže život nám chystá léčky, nemít slabosti se vyplácí,
jednou se přiznal za tabáček šňupací...
(Zdeněk Rytíř, 1986)

Na kopečku v Africe

Známá kramářská píseň Na kopečku v Africe připomíná (ač zcela nepravdivě) další epizodu z Babinského života. "Starej lotr mexickej" byl totiž v rámci výkonu trestu poslán do království Madagaskar, kde zdejší král slovenského původu, Mikuláš Beňovský, řešil problém přestavby pevnosti s královskou pokladnicí. Aby byla co nejvíce odolná proti případným zlodějům, potřeboval projekt konzultovat se zkušeným zločincem. Babinský, dnes již uklidněný a loajální vězeň, byl ideální volbou. Nejen že poskytl cenné rady, ale byl jediným, s kým si mohl slovenský král promluvit ve své mateřštině. Trávili spolu prý mnoho večerů v debatách při dýmce.
Na kopečku v Africe stojí stará věznice,
ach ouvej,na kopečku v Africe stojí stará věznice ach jo.
Vězňové se tetelí, že maj blechy v posteli.
Mezi nima Babinskej, známej lotr mexickej.
Jednou z rána k večeru přišel bachař nahoru.
Běž Babinskej běž dolů, máš tam dole návštěvu.
Šel Babinskej šel dolů uviděl tam svou ženu.
Když ji lotr uviděl, hnedka v očích slzy měl.
Neplač milej Josífku, já ti nesu polívku.
A vepřovou s knedlíkem, ať jsi stále mladíkem.
A vepřovou s cibulí ajť tě srdce nebolí.
Běž má milá běž domů, já mám zejtra popravu.
Když to žena slyšela, škytla prdla vomdlela.
Když mu hlavu sekali, všechny panny plakaly.
Když mu hlavu usekli, dali mu tam fusekli.
Na fusekli petržel, aby dlouho vydržel.
Na petržel hrneček, protože byl blbeček.
(tradicionál)
Babinský

Hlídač růží z Řep

Po ukončení africké mise se Babinský vrátil ještě na dva roky na Špilberk. Věznice zde poté byla zrušena a zbytek trestu si tudíž odpykal v Kartouzách u Jičína, dnešních Valdicích. Zde působily sestry Boromejky a ty mu také po odpykání trestu (1861) nabídly místo v jejich klášteře v Řepích.
Klášter sloužil jako nalezinec, pak jako polepšovna a nakonec coby ženské vězení. Babinský tu pod jménem Müller pracoval jako zahradník. Pletl také košíky a slaměnné koberce. Stěžoval si na lidskou ničemnost projevující se neustálými krádežemi jeho jablek, jahod a růží. Také vězeňkyně ho prý trápily svými sexuálními choutkami.
V době volna se vydával do pražských hospod, kde za zaplacení útraty vyprávěl historky ze svého loupežnického života. Mnohé byly smyšlené, jiné slyšel od spoluvězňů, někdy snad i podpořil legendy, které o něm napsali v laciných biografiích či zpívali v písních. Vždyť se i dětem na poutích prodávaly figurky Babinský. Byl skvělým vypravěčem a o posluchače neměl nikdy nouzi. Trpěl nespavostí, proto se oddával meditacím a po nocích se modlil za duše v očistci.
Zemřel 1.srpna 1879. Pohřben byl farářem na hřbitově trestankyň v Řepích, vpravo od kříže. Jeho hrob zůstal patrný do dnešních dnů a před nedávnem byl pietně upraven. Květiny sem klade nejeden (snad stejně polepšený) hříšník.
Kromě brakové literatury se o Babinského zajímal Egon Ervín Kisch, Dagmar Štětinová, Karel Novotný a Michal Tučný se Zdeňkem Rytířem mu věnovali celé album Jak to doopravdy bylo s Babinským.
Já měl pověst nevalnou, spíš se dá říct, že se mě kdekdo bál.
život můj byl sud s prachem, já na něm stál
a držel v ruce šňůru zápalnou.
Někdy jsem žil i v jeskyních a občas na mě pořádali lov,
zanechal jsem jim jen pár mladýh vdov
a pár vzkazů posledních.
Být hlídačem růží já vždycky si přál
a v sluneční záři jsem jejích krásu obdivoval.
Být hlídačem růží jó o tom jsem snil
a musím vám říct že se můj sen vyplnil.
(Zdeněk Rytíř, 1986)
Odkazy


Hra Babinský
Domov sv. Karla Boromejského v Praze Řepích prodává zábavnou stolní hru "Babinský" na podporu svých aktivit. Stojí 385 Kč a k dostání je ve vrátnici Domova a prodejnách Karmelitánského nakladatelství (Kolejní ul. č. 4, Praha 6, Knihkupectví U sv. Vojtěcha a Hradčanské nám. č. 16, Knihkupectví U sv. Víta).
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Babinský Babinský | 28. března 2010 v 17:20 | Reagovat

Dobrý. Babinský M.

2 signoraa signoraa | E-mail | Web | 29. října 2010 v 12:19 | Reagovat

Bydlím v Řepích od roku 1974 a vzpomínám si, že když jsem se tu (po svatbě) přihlašovala k trvalému pobytu, ujal se mě tehdejší předseda MNV a o Babinském vyprávěl. Vzpomínám si na jěho větu: "Přihlašujete se do slavné obce loupežníka Babinského".
Už je to tak dávno.
V té době jsem se vypravila hrob hledat, ale podařilo se mi to až na třetí pokus.

Asi na Váš blog zavítám častěji. :-)))

3 oiziuogiz oiziuogiz | 17. února 2012 v 17:34 | Reagovat

khugghvkj

4 Netan Netan | 15. května 2012 v 11:41 | Reagovat

Díky za článek. Asi nejobsáhlejší, co se dá najít...

5 Nový Nový | E-mail | 4. října 2015 v 22:29 | Reagovat

V písničce chybí sloka:
Hlava mu zas narostla ....

6 Zdeněk Oravec Zdeněk Oravec | E-mail | 26. prosince 2015 v 23:09 | Reagovat

socha na poctu Václavu Babinskému z Pokratic

7 Zdeněk Oravec Zdeněk Oravec | E-mail | 26. prosince 2015 v 23:14 | Reagovat

Vážení,dne 20. 8. L.p.2015 byla instalována socha Václava Babinského.Socha je vytesána z masivního dubu v životní velikosti.Instalována je na rozhraní ulic Květinova-Jabloňova,více informací natel. č.606 926 880,Děkuji Čenda.

8 Zdeněk Oravec Zdeněk Oravec | E-mail | 26. prosince 2015 v 23:18 | Reagovat

Vážení,dne 20. 8. L.p.2015 byla v Pokraticích instalována socha Václava Babinského.Socha je vytesána z masivního dubu v životní velikosti.Instalována je na rozhraní ulic Květinova-Jabloňova,více informací natel. č.606 926 880,Děkuji Čenda.

9 MaikelG MaikelG | E-mail | 17. ledna 2017 v 9:13 | Reagovat

I found this page on 12th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.