Gustav Husák

1. května 2009 v 22:51 | zh |  Osobnosti
- politik, právník, bojovník za svobodu, mučený vězeň; - prezident, věznitel, vlastizrádce, totalitní normalizátor

Jsou lidé, o kterých se těžko píší životopisy. Sepisujte život někoho, kdo budí zdání, že není z reálného života... Jsou lidé, kteří jako by snad nevědomky popírali, že jsou také jen z masa a kostí, nervů a citů a chovají se jako podivní roboti naprogramovaní k dané funkci. Gustav Husák byl naprogramován jako komunistický politik. Než cokoliv jiného byl zkrátka politik. A i kdyby přes něj přejelo tisíc komunistických tanků, zůstal by politikem komunistickým. Proč a kdy se z člověka stane ikona na stěnách úřadů, kanceláří a školních tříd, v jejímž rámu skončí uvězněn i ten, jehož podobiznu znázorňuje? Ne, tento článek na tuto otázku neodpoví. Nakoukněme jen krátce na několik milníků ze života člověka, který celý život zasvětil v pevné víře věci, která nikdy neexistovala. Který toužil po špičce moci a když se na ní dostal, jako by nevěděl, co tu pohledává... A zkusme najít alespoň pár fotek, na nichž je možné vidět obyčejného člověka...



Obyčejný chudý kluk ze slovenské Doubravky jménem Gustav. Máma mu umřela jako ročnímu chlapečkovi. Vychovávala ho babička, později macecha. Táta se dřel na políčku, z něhož živil početnou rodinu a to i poté, co z něj světová válka udělala těžkého invalidu.
Gusta toužil po lepším životě. Vystudovat, začít měnit svůj život i společnost jako takovou...
Do komunistických organizací vstoupil už v šestnácti. Ještě rok předtím ovšem ministrantoval v kostele. Věřil možná celý život. Jen podoba Boha se měnila.
Vlastní pílí a sebedisciplinou vystudoval práva. Na studia si pochopitelně musel sám vydělat. Naučil se tři jazyky - ruštinu, němčinu a francouzštinu.

Za války se postavil proti fašistickému režimu J.Tisa, aktivně se účastnil národního povstání. Byl i vězněn. Dá se zřejmě říci, že se za válečná léta nemusel narozdíl od jiných stydět a mohl se považovat třeba i za hrdinu. Ač jeho postoje byly všeliké. Později se například nerad hlásil k tomu, že uvažoval o připojení Slovenska k SSSR.


Přichází komunistický převrat. V Čechách vítězí komunisté v posledních demokratických volbách 1946, na Slovensku ale komunisty drtivě převálcovali demokraté. Gotwald tedy pověřil Gustava, aby na Slovensku udělal "pořádek". Gustav - ač právník - považoval za povinnost vůči dějinám nezdržovat se zákony a ústavou a demokratické síly začal úspěšně odstavovat od moci. Na Slovensku si coby státní pověřenec začal počínat jako král. Ne však na dlouho. Už v roce 1951 ho semlely politické procesy.

Na základě nesmyslných vykonstruovaných obvinění ho odsoudili na doživotí jako "buržoázně nacionálního" vlastizrádce a uvěznili v českém zámku Koleděje. Zdůrazněme, že se jednalo o český zámek. Gustav v sobě totiž zřejmě nikdy zcela nepotlačil, že ho zavřeli Češi. "Doživotí" trvalo devět let. Byl mučen, trápen mrazem, hladem, bitím, byl mu odpírán spánek i jakýkoliv odpočinek, hlavu mu strkali do vlastních výkalů... Mučením vynucená doznání vzápětí vždy odvolal a to ho možná zachránilo od šibenice, kterou už pro něj pomalu stavěli. Proces se totiž táhl a mezitím zemřel Stalin i Gottwald.




Už dříve narušené manželství s životní láskou, herečkou a režisérkou Magdou Lokvencovou, se mu po letech kriminálu definitivně rozpadlo. Měl dvě děti, ale na rodinu nikdy neměl čas. Snad jednou do roka. Na Vánoce...



Gustav nikdy nepřipustil, že by snad byl zrůdným samotný komunistický režim. Věřil v dějinným vývojem danou vedoucí úlohu komunistické strany, v její nenahraditelnost a v důležitost její plné jednoty. Závažné chyby, nepravosti a zločiny dobře viděl, ale vždy je zdůvodňoval kokrétním selháním konkrétních lidí. Vlastní změny postojů ospravedlňoval buď původním nedostatkem informací nebo aktuálními politickými podmínkami, kdy je třeba hledat nejmenší zlo. Všichni se dodnes ptají, proč to vše dělal. Proč byl jeho režim stejně špatný, jako ty režimy, které kritizoval, které mu samotnému ubližovaly? Msta? Komu?

Věznil ho Tiso a Gustav po válce žádal jeho smrt. Gotwald ho málem pověsil, přesto Gustav nedopustil, aby byla někdy pošlapána jeho pomníková podoba hrdiny. Novotný ho roku 1960 pustil na svobodu a později plně očistil. Přesto se Gustav otevřeně soustavně zasazoval o jeho konec ve funkci prezidenta. Z kriminálu mu pomáhal mimo jiné také kamarád historik Milan Hübel. Gustav ho později poslal sám bez slitování do vězení na téměř sedm let. Za názorové neshody. Za nic...

V 60.letech byl Gustav jedním z prvních reformistů. Vsadil na kartu svobody a demokracie, mluvil o lidských právech a zrušení cenzury. Zejména slovenští studenti ho zahrnovali ovacemi. Politický vězeň, který přináší svobodu. V očích mnohých hotový Jánošík. Stal se vicepremiérem vlády a zasloužil se o novou ústavu, která lépe upravila soužití Čechů a Slováků ve společném federativním státu. Když k nám vstoupila okupační sovětská vojska, neváhal doprovázet prezidenta Svobodu na nepříjemné setkání do Moskvy a zde překvapit Sověty otevřeným protestem proti tankům. Kalkuloval už předem? Provokoval, aby na sebe upozornil? Chtěl prokázat odvahu, ač dávno spřádal plány na "bratrskou" dohodu? Chtěl jen ošálit svůj národ? Nebo do poslední chvíle věřil, že když "dočasně" ustoupí, získá důvěru a s ní volné ruce k uskutečnění jakési vlastní ideální představy o podobě Československa?

Jisté je, že mu Sověti velmi rychle nabídli, jakou roli by mohl sehrát a vysvětlili mu, co se od něho očekává.
Konečně na vrchol! Už ne jen stín uznávaného prezidenta generála Svobody a populárního šéfa komunistů Dubčeka. "Lidé se jim klaní, jak svatým obrázkům, ale skutečné činy za nimi nezůstávají. Situaci reálně neřeší." Naplno se nyní dostává na povrch Gustovo přesvědčení, že právě on je tím jediným skutečně schopným vůdcem národa. Neústupný, přesvědčený, nezlomný, dogmatický i pragmatický... "Nechť odpadne vše, co je kolísavé, nepevné, nerozhodné..., " říkal veřejně a neveřejně dodával: "Zachráním tento národ, i kdyby mi všichni měli naplivat do ksichtu."

Z hrdiny se stal zrádce a chladný, racionálně uvažující politik, který vždy hledal "politická řešení" a to často "za pochodu". Vzorný poddaný Brežněva. Splnil Sovětům víc, než sami čekali. Jako nový šéf komunistické strany (1969) a později i prezident (1975) provedl čistky, pozavíral oponenty i bývalé blízké spolupracovníky, zavřel hranice, neboť ty přece "nejsou žádné korzo" a neváhal dát střílet do těch, kteří v nich nechtěli žít.

Neměl v podstatě žádné přátele. Jen blízké spolupracovníky. Volný čas trávil úplně sám. V letech 1977-79 možná zjemňovala Gustavovy postoje druhá manželka Viera Millerová. Žili odděleně, ale vztah to byl asi vřelý. Když se Viera zabila ve vrtulníku, Gustava to zcela zlomilo a ranila ho mrtvice. 80.léta mu už začala unikat. Ani po smrti Brežněva a nástupu Gorbačova neusiloval o žádný ozdravný proces, nikdy nepožádal o odsun okupantských vojsk.

V roce 1987 byl zbaven funkce gnerálního tajemníka strany (vystřídal ho Milouš Jakeš), v roce 1989 pak po "sametovém" demokratickém převratu abdikoval z funkce prezidenta. Bylo to 10.prosince 1989, v Den lidských práv. O dva roky později umírá, bez valného zájmu veřejnosti a médií (1991). Byl otcem dvou synů, dědečkem jednoho vnuka a totalitním funkcionářem, po němž zbyla celá generace politicky řízené porodnosti zvaná "Husákovy děti".


Zdroj: V hlavní roli Gustav Husák, ČT, 2008.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.